Jako Odysseus... :)

V nekonečném zori moře,
v oceánu z věčnosti,
unáší nás břímě hoře,
plujem zpátky do vlasti.
Legendy o zpěvu Sirén,
lákají mne okusit,
podlehnout jich hlasu milém,
však nechci život opustit.
Odysseus, kdys ten vládce,
když druhům zalil voskem slechy,
připoutat se nechal krátce,
nic naplat mu byly vzdechy,
aby nabyl svobodu,
mohl skočit k Sirénám,
vrhnout se k nim pod vodu,
a dobrovolně skonat sám.
Tápu marně vprostřed moře,
jak, krásný ten zpěv okusit,
možná je to ale dobře,
zas fantazii popustit.
Vymyslet zas příběh jiný,
legendy se tvoří dál,
to, když není člověk líný,
pero rychle rukou vzal.