Doufal

Štvali jsme ho jako divou zvěř.
Ve dne v noci.
Neunavně.
Trpělivě.
Byli jsme čím dál tím blíž.
Dýchali jsme mu na krk.
Nechali ho proklouznout mezi prsty.
Chtěla jsem, aby trpěl.
Smrt byla málo.
Smrt by byla pouhým vysvobozením.
Schovaný v motelu.
Zalezlý v rohu.
Třesoucí se strachy.
Věděl, co přijde.
Věděl, že jsem blízko.
Ale i tak doufal.
Doufal v moje milosrdenství.
Doufal v mé měkké srdce.
Doufal v odpuštění.
Zbytečně.
Mé srdce je tvrdé jako kámen.
Má mysl zatvrzená proti jeho prosbám.
Byla jsem rozhodnuta.
Slunce se vyhouplo nad obzor.
A jeho naděje se roztříštila v prach.