Krysa

Seděli jsme s šerifem v jeho kanceláři dlouho do noci. Pořád jsme nemohli uvěřit tomu, kam nás dovedlo pátrání po zrádci z řad jeho mužů.
„Nemělo by mě překvapovat, že je to on, ale překvapuje,“ pravil Joe, zavdal si whisky a poslal mi flašku. „Od napravených hříšníků očekáváš největší oddanost. Bejvalý zločinci jsou ty nejlepší strážci zákona.“
„Očividně ne vždycky,“ odpověděl jsem smutně. „Už víš, co s ním uděláš?“
„Nejspíš to bude nejtěžší rozhodnutí mýho života, ale potřináctý už by si nechal nasrat na hlavu maximálně Ježíš. A ten byl jenom jeden.“
Funebrák Saxon ještě toho večera zhotovil Jonesovi pomník.