DMD č. 28. pro 28. 4. 2015. Téma: Třináctý život není

Poslední krátký zážeh trysek a přistávací modul dosednul v oblaku prachu. Se zasyčením se otevřel průlez a astronaut ve skafandru těžkopádně prolezl ven. Zapnul clonu přilby a zahleděl se do dáli. Přímo před ním se široko daleko prostírala pustina, pokrytá ruinami starobylého města. Udělal pár kroků vpřed, když tu si všimnul něčeho pod nánosem jemného prachu. Chvíle hrabání odhalila do hladka větrem ohlazenou lebku nelidského tvaru. Astronaut se napřímil a sáhnul po vysílačce.
„Mateřská lodi, třináctá planeta hvězdy je taktéž bez života. Přišli jsme o pár tisíc let pozdě. Jen kosti a prach.“
"Rozumím. Zahajte návrat domů. Mateřská loď končí."

V průběhu dějin povstávají a padají vůdci. Králové mocných zemí vychovávají své potomky, aby jednou převzali jejich roli, ale válečníci útočných kmenů si to nemůžou dovolit. Tolik času nemají. Je nahrazují blízcí přátelé či nejsilnější soci. Na svět přicházejí děti nejmladších vesničanů, kteří pamatují původního vůdce Leigoriů. Obě ruce a dva prsty navíc bys potřeboval, abys spočítal, kolik se jich za tak krátký čas vystřídalo. Ale kdo přijde, pokud padne Reng? Kdo přijde, když padne ten, který si následníka nevybral, ten, který nemá soky mezi svými a jehož přátelé jsou příliš vyrovnaní? Jeho smrt je nadějí vesničanů a hrůzou Leigoriů.

Hortensio: „Zkrotil zlou ženu. Ať je dlouho živ.“
Lucentio: „Že dokázal to, divoucí je div!“
DRÁTENÍK spí
Sluhové DRÁTENÍKA odnášejí zpátky před hospodu.
ŠLECHTIC se skrývá za stromem.
HOSPODSKÁ vychází ven, DRÁTENÍK se probouzí a zvedá.
HOSPODSKÁ: „Už ses vyspal, ožralo? Zaplatíš nebo co?
DRÁTENÍK: „Nedovoluj si, babo? Jsem třináctý hrabě z... To je fuk. Mít tu své lidi, dal bych tě spráskat.“
HOSPODSKÁ: „Ty mě?! (ubalí mu facku)
ŠLECHTIC se směje za stromem.
HOSPODSKÁ: „Jestli je vás tu víc, ztřískám vás klidně všechny."
ŠLECHTIC jí dává peníze za dráteníkovu útratu a odchází.
ŠLECHTIC (z bezpečné vzdálenosti): „Petruchia na tebe!“

Mark s napětím sledoval, jestli něco neuvidí. Ducha si přál vidět už dávno.. ale nic. Otočil se na Dana.. a zarazil se. Měl zvláštní výraz na tváři...A pak se podíval na něj.. Chloupky na zátylku se mu zježili...Pak to bylo stejně náhle pryč.
"Byla tady, co?"
"Jo." hlesl Dan zmateně.
"Co říkala?"
"Zjevně se ta kachle otvírá.." .
"Co takhle?" mrskl Mark dlaždičku o stenu. Rozdělila se na dvě části. Na jedné bylo napsáno: "Střeží dvanáct životů."
"Nebylo zakladatelů třináct?" zeptal se Mark náhle.
"Bylo."
"Sochy, že?" zatajil dech Mark.
"Jo...?"
"Máte je dvanáct! Ten třináctý..není co býval!"

"A jsou pryč..."
"Nediv se, ty nechceš zapomenout?"
"Chci, ale až se ta svině bude smažit v pekle."
Třináct žen, z nich jedna mrtvá a jedna na útěku...
A dvě, co neztratily touhu pátrat.
Najít a ...
"Co potom? Co až ji najdem?"
"Sazba je dvacet pět let. Za jednoho."
"A důkazy?"
"Jsou, jenže soudce... "
"...zasranej..."
"...nemá jinou možnost. Dokonce, a to přesně podle práva, zakázal policii pátrat!"
"...zasraný..."
"Taky byla zavřená! Dokud někdo neprokáže opak, tak je dle zákona nevinná."
"Jenže co teď?"
"Něco ti ukážu."
***
Zas maska.
Tentokrát s mlhou před očima.
Bez klíče.
Nahota.
Křik a slzy.
Trest.

Čarodějka:
Bezstarostná, učila se znát vše, co ji mohli naučit.
Příliš brzy musela být tou, která roznáší naději.
Nakonec se stala dobrým duchem kraje.
Lucien:
Vždycky ho srovnávali s bratrem, a chtěli, aby byl soběstačný.
Když utekl z domu, poznal, že svět má ještě tvrdší pravidla.
Nakonec přijal odpovědnost, po které netoužil.
Laureen:
Hýčkali ji, vychovávali z ní mladou dámu.
Na cestě se naučila být nebýt jen křehkou ženou.
Nakonec z ní byla matka.
Peregrin:
Byl nadějí svojí rodiny - zklamal.
Dlouhá cesta bolesti a hněvu mu ukázala to důležité.
Nakonec dokázal být přítelem.
Dvanáct životů spletených v jeden - je třináctý?

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- Veď ja len tak, či si pred zimou neodišiel. Veď aj ovce zamrzli.
- Ale aj teraz sem nejaké dievča mieri. Biedna duša, čože tu hľadáš? Omrzelo ťa voľačo?
- Ľudia dobrí, na jahody ma macocha vyhnala. Dvanásť mesiačikov hľadám, nech mi pomôžu.
- Čo hovorí? Uráža nás?
- Nechaj valašku, Pištík. Určite tých dvanásť frajerov myslí, čo v hore okolo ohňa vysedávali. Dievka moja, ale tých lavína zasypala.
- Veruže. A žiaden trinásty nebol. Tí nepomôžu. Ale my pomôžeme. Zajtra do Tesca zájdeme. A dnes môžeš tuto s nami prespať.

“We ride to Ravenhill! Bring the war goats! For everyone! Thirteen… no, make it twelve. Thirteen is an unlucky number. Dís, you stay here. I want you to be safe.”
Dís looked defiantly at her brother.
“But there is fourteen of us, so no nonsense about unlucky numbers. I am going with you. So let them bring fourteen goats!”
“Um,” said Dáin, “there might be a wee problem... we don’t have fourteen goats. Not even thirteen.”
“See?” said Thorin. “Mahal wants you to stay. And…”
“We only have four goats!”
Thorin sighed.
“Alright.”
He should have the upper hand anyway.

Kocour Natrhucho zaútočil s neochvějnou jistotou, že kočky mají třináct životů a jemu zbývají ještě dva. Psi se na něj vrhli a Natrhucho byl rozsápán.
K svému vlastnímu překvapení skonal.
Před sebou spatřil dva tunely. První byl docela obyčejný, na stěně vedle druhého však visel plakát popsaný úzkým gotickým písmem:
Nejlepší nabídka vašeho života existence!
Čekal jste od života víc? Měl jste plány, které jste nestihl uskutečnit? Chcete si ještě jednou vychutnat opravdové bytí?
Zvolte si Třináctý život a staňte se věrným společníkem nejlepšího sekáče na světě!
Byt, strava a písek zdarma.
P.S: Tato nabídka platí pouze pro kočky.