Oheň

Zkomírající uhlíky, několik do dek zachumlaných postav, vzdálené šumění peřejí tlumené hustým lesem.
Baterka, už zpola vybitá, strašidelně vykresluje moji bledou tvář.
„Všichni žáci psali,“ vychutnávám si děs v jejich očích, „těžký diktát.“
„A ten, který nic nenapsal, pak byl předvolán do ředitelny,“ dodávám hrozivým hlasem.
„Když se pak vrátil“, šeptám, a posluchači už hrůzou skoro nemůžou dýchat, „měl úplně bílé vlasy, a už nikdy nic nepromluvil, protože mu sešili rty dohromady.“
„A to se fakt stalo, “ ptá se nervózně Gábina.
„Ano, to se stalo. Když nenapíšete písemku, bude vás ten žák strašit.“
Miluju třídní výlety. Miluji svou práci pedagoga.