Vůně hořkých mandlí

Vzpomínám.
Vzpomínám na dny, kdy jsem přišla domů a do nosu mi pronikla vůně mandlí, když přišla a objala mě. Když mě políbila na čelo, vždy mě ovanula ta nádherná vůně. Byla mou matkou, mým rádcem a nejlepším přítelem.
A pak přišel ten den. Zdržela jsem se a vše se změnilo. Přišli k nám, za bílého dne. Nechtěla je pustit dovnitř, nechtěla jim nic dát, vzdát se.
Vítr se prohání mezi náhrobky, cuchá mi vlasy a suší slzy na tvářích.
Prala se jak lvice, jak hrdinka z románů. Ale happyend nepřišel. Jediné co po ní zůstalo je vůně hořkých mandlí.