Mamá, proč žít mám?

Děvčata seděla u splavu a se smíchem si vyprávěla o chlapcích. Jen Wendla se držela stranou, oči doširoka otevřené a snila s očima upřenými do květeny.
„A Moritz, Wendlo? Co si o něm myslíš?“
„O něj se nestarám.“
„Tak o koho?“
„O nikoho. Chlapci jsou prostě chlapci a svět se točí i bez nich, jen se podívej na ty petrklíče, Theo. Trhá mi srdce vědět, že za chvilku už tu nebudou.“
„Ty jsi taky zvláštní. Příští rok je zase uvidíš.“
„Příští rok,“ opakovala po ní zamyšleně.
Raději se s dívkami rozloučila a vydala se domů. Po cestě zahlédla Melchiora Gábora.