Arcikancléřovo pozdní odpoledne

„Co je?“ zavrčel arcikancléř.
„Proděkan pro komunikaci se štvrtou až pádou dimenzí se rozhodl proměnit v džina,“ oznámil mu odvážně děkan.
„V gin? Ale to je dobrý nápad, konečně bude k něčemu užitečný,“ zaradoval se Výsměšek.
„Džin je druh démona,“ přiznal děkan.
„Výborně,“ neztrácel náladu Výsměšek, který si rád ulovil démona i takhle mimo sezónu.
„Asi byste se měl raději jít podívat.“
„Nemůžeme ho tak nechat?“ zeptal se Výsměšek.
„Eeek!“
„Považuje to za čmárání do knihy,“ přeložil děkan.
Zdroj knihovníkovy nespokojenosti se skvěl uprostřed stránky popsané jakýmsi jistě již dávno zaniklým jazykem. Slovo DŽIN, které bylo proděkanem, se rozpačitě červenalo.