Zeměplocha

Bábin výraz ve stínu krempy klobouku byl naprosto nečitelný.

"Naši říkali, že bych neměla studovat, protože poctivá práce je důležitější."

"Aha."

"Bláža říkala, abych si nechala vyvěštit budoucnost," řekla dívka s nadějí v hlase.

Stín pod krempou se ušklíbl.

"Růžena říkala, že stejně na co studovat a kam bych lezla... všichni mi dávali tak dobré rady, ale..."

"Hm," zamumlal stín.

"Přece jen ovce..."

"Ovce?"

"Ovce, a všichni radili... ale... stejně jsem... jestli byste neměla... kouzlo, co by mi pomohlo se rozhodnout?"

"Měla," konstatovala Bábi.

"Vážně?!"

"Jo. Kouzlo nejlepší rady. Začíná otázkou, co by sis poradila sama a co chceš ty."

Šichtuse si všiml už ráno. S malým rancem na zádech hned nastoupil směnu. Elániovi teď připadal jiný, ale nemohl přijít na to, proč. Držením těla, výrazem ve tváři? Pak si ale řekl, že je to koneckonců jeho věc, a pohroužil se do své vlastní práce.

Om přemýšlel mnohem déle. Ani ti nejstarší z bohů nepamatovali, že by se nějaký z nich sbalil a Dunmanifestin opustil. Na druhou stranu, on sám měl na život mezi smrtelníky spoustu vzpomínek. A rozhodně nebyly všechny špatné.

Smrť neměl důvod přemýšlet vůbec. Jen si všiml nových přesýpacích hodin se jménem "Policista Šichtus".

Byly plné písku.

To, co se odehrávalo potom, se vymykalo představivosti nejen lidské, ale i božské. Šichtus ztratil pojem o čase i prostoru, a probral se až ráno na kavalci ve Dvoře. Brzy nato se vytratil se slovy, že si musí něco zařídit. Hlava pořád ještě třeštila, ale měl v ní jasno. Nejen v hlavě, ale i sám v sobě.

V Dunmanifestinu si sbalil pár drobností. Co se týče ostatních bohů, s některými se rozloučil, některé ignoroval, a nepochyboval, že další budou rádi, že zmizel.

Pět minut před začátkem směny byl zase ve Dvoře. Nový život čeká.

Asi si bude muset najít podnájem.

“Ctibume, chlapče, potřeboval bych…”

Arcikancléř Vzoromil se zastavil v půlce věty. Ctibum vypadal, že je na pokraji zhroucení - ještě o trochu víc, než obvykle. Pokaždé něco naťukal do klávesnice, přečetl si kartičku s odpovědí, a pak udeřil hlavou o stůl.

“Tak zlé to snad nebude.”

“Hex se zbláznil,” zakvílel Ctibum: “ať mu řeknu cokoli, odpoví Skvělá myšlenka, pane, nebo nějaký podobný blábol.”

“Báječné,” rozzářil se Arcikancléř: “je vidět, že GPT funguje!”

“GPT?”

“Giboní pomocná tlupa. Dáte otázku, opice napíšou tisíc odpovědí, a pak z nich vyberou tu nejlepší.” Usmál se: “Jak vidím, konečně jim došlo, že mág má vždy pravdu…”

"Kdybych tady nebyla, tak už tady nejsem," zamračeně přečetla Bábi Zlopočasná lístek.

Moudro nedozírné hloubky v sobě skrývalo pravdu a také naprostou absenci informace o tom, kde Gyta Oggová je.

"Tyhle vaše výlety," bohorovně ignorovala fakt, že návštěvu trhů ve slabé chvíli sama navrhla.

"Mám nápad," řekla Magráta. Začala zpívat Píseň o ježkovi. Přidala i taneček, načež kolemjdoucí začali házet peníze do klobouku (cizího). 

Stařenku našla vzápětí, protože se přidala. Stačilo hlas následovat. Zrovna nadšeně stavěla hranici na jakousi rozkošnou místní tradici pálení čarodějnic.

"Tak jsme všechny," řekla Magráta spokojeně. Nebyly. Někam zmizela Bábi. Nechala jen lístek:

Radši tady nejsem.

Seděl s oběma u Bubnu a snažil se opít.

Nešlo to. Byl pořád bůh*.

Začali ankh-morporským pivem, levným, tmavým, hustým, a podezřelým. Když to se Šichtusem nic nedělalo, postupně se propracovali ke kořalkám. Samozřejmě že nezůstalo jen u pití, Noby s Fredem to prokládali svými nejlepšími radami ohledně života policisty, jejichž úroveň klesala úměrně tomu, jak v nich stoupala hladina alkoholu.

Hostinský pozoroval jejich snažení a rozhodl se pro experiment. Nalil Šichtusovi tu kořalku, co mu tu kdysi nechala ta veselá babka** v klobouku odněkud ze Středu.

Šichtus se napil.

A v tu chvíli se s ním otřásl celý vesmír.

Konec směny se obvykle nesl v úlevném veselí, ale tentokrát bylo ve Dvoře ticho. Každý věděl, co se stalo, a i kdyby nevěděl, ta rošáda Osudu byla cítit všude.

Doktor Mechorost dokázal té nešťasné ženě šipku vyoperovat a tvrdil, že se zotaví, ale Šichtusem lomcoval střídavě vztek, výčitky, a zoufalství. Kdyby nešlo o něj, tak by se do toho přece Osud nevkládal. Karotka se snažil přivést ho na jiné myšlenky, a i ta žena, když se probrala, mu děkovala, že ji odnesl sem a zachránil ji.

Nakonec to vyřešili Tračník s Nobym. Prostě Šichtuse sebrali a šli ho pořádně opít.

První z lapků zoufale úpěl, drže se za roztříštěné koleno, zatímco druhý se překvapeně seznamoval se svou budoucností v těle žáby. Nepřítomnost pouličního osvětlení v Lancre byla zdraví nebezpečná, například když jste hodinu po půlnoci zaměnili čarodějku za bezbrannou starou ženu.

„To bylo úžasné, paní Oggová,“ zazpíval Casanovlez, opatrně vykukuje za Stařenčinou sukní. „Ta pohotovost, ta grácie, ta zmužilost!“

„Chcete říct zbabělost,“ opáčila Stařenka Oggová.

„Jakže?“ 

„Magráta mi tuhle vyprávěla, že si máme jistá slova… ano, přivlastnit zpět! Když udělá něco hrdinného bába, je to zbabělé. Kdežto když se mužský schová za její sukně…“

„…je zmužilý,“ doplnil ji zkrotle Casanovlez.

Ten výkřik slyšeli oba. Šichtus se bez váhání rozběhl uličkou, Fred vyrazil zpátky do Dvora pro posily.

Ulička vyústila na malý plácek, kde se u nízké zídky krčila žena, proti ní chlapík se samostřílem. Šichtusův výraz ztvrdl.

"Hej! Odhoď tu kuši a ukaž licenci!"

Chlapík se otočil. Jeden strážník? Jen s obuškem? Zamířil na něj.

"Tohle je moje licence," zavrčel a stiskl spoušť.

Šichtus viděl všechno zpomaleně. Mužův úšklebek, letící šipku, které se velice snadno vyhne...

***

V Dunmanifestinu, na rozměrném hracím plánu, bylo vidět všechno do nejmenšího detailu.

"Jsem na tahu."

Osud, se samolibým výrazem ve tváři, prohodil dvě figurky.

Claude Bertrand se zmateně rozhlédl. Zdálo se, že dým je mnohem hustší než obvykle. Ještě před pár okamžiky po jeho boku stál poručík Tellier. Najednou ho nikde neviděl. Veškerá palba utichla. On však nedal rozkaz.
„TAK SNAD ABYCHOM ŠLI.“
Ohlédl se za hlasem. Pohledem padl na vysokou postavu v černém plášti.
„Nikam nejdu. Musím zůstat a zvrátit průběh bitvy!“
A konečně si vyřídit účty s tím...
„TO UŽ NENÍ VAŠE STAROST.“
Pomalu si začínal uvědomovat neodvratnou skutečnost.
„Snažíte se mi na značit, že… Já si ale vůbec nevzpomínám, co se stalo.“
„BYL JSTE ZASTŘELEN. ALE MÁ TO DĚVČE DOBROU MUŠKU.“