Vyhoření

Kdysi dávno, v těch temných dobách, kdy se Katarina stala Smrtí, měla tendenci za mrtvými běhat.
Běhala za jejich dušemi, chytala je, skákala do výšky, aby je lehce odnesla do Nicoty. Starala se o ně s jemností matky, s láskou milenky, ohleduplností otce. Snažila se o to, aby opuštění světa mrtvých bylo pro ně krásné.
Ale jak čas plynul, uvědomila si pár věcí.
Žádný mrtvý jí nikdy nepoděkoval. Ale všichni se ji báli.
Třásli se v jejím náručí a dívali se na ni jako vystrašená zvířata.
A ona poznala, že nemusí běhat.
Že jí mrtvý neuteče.
Protože už nemá kam.