Česání, česání, všechny smutky zahání...

„...devadesát šest, devadesát sedm, devadesát osm, sto!“ odpočítala před zrcadlem spokojeně Barbie. Potom pohodila hlavou, přehodila si své zářivé plavé vlasy na druhou stranu a začala znovu počítat. Česala se, aby měla krásný a bujný objem. Krásným a bujným objemem vždy okouzlila nějakého Kena. Když okouzlila Kena, měla zaručenou večeři zdarma. Když měla večeři zdarma, vždy si dala jenom salát. S Kenem na půl. Po večeři odjela domů, odlíčila si tvář z obličeje, ulehla a ráno se probudila dokonalá. A ráno vstala, učesala se, aby okouzlila nějakého Kena.
A fungovalo to až do té chvíle, než tím věčným česáním zplešatěla...