„Hele beďar!“Křičel posměváček, když mě uviděl. Pravda, měl jsem pár uhrů. Za chvíli se ovšem přidali všichni ve třídě:
„Obrovskej beďar, Obrovskej beďar. Hele kámo, co ti to roste z toho jebáku?“ Ty jsi byl ještě před rokem můj nejlepší kamarád... Teď držíš s nima... Jenom protože jich je víc? Ze zbabělství? Je to tak? Nebo jinak?
Doopravdy jsem neřekl nic, stejně by mě neposlouchali. Šel jsem si sednout do lavice. Neměl jsem nikoho. Nikdo se nezajímal o osud škaredého, uhrovitého kluka. Ponořil jsem se do myšlenek. Doufám, že máma si nevšimne, že jí ten nůž v šuplíku chybí...
:)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ježiš šmarjá! Nůž...? Doufám
Queen24
Ježiš šmarjá! Nůž...? Doufám že chce vyvraždit tu třídu debilů? ;))
(hmm asi ne co...)
No jo. přesně tak. :) Jsem
VylisovanýSynČaje
No jo. přesně tak. :) Jsem rad, že je to k pochopení. Tyhle krátké texty je těžké udělat tak, aby to správně vyznělo. Právě kvůli té krátkosti. :-D Ke konci vždycky přemýšlím jaká slova můžu odstranit, aby si to jaksi zachovalo tvář :-D díky za komentář :)
Naprosto souhlasím, a taky,
Queen24
Naprosto souhlasím, a taky, když se blížím v myšlence teprve k půlce, ale ve slovech už jsme na devadesátce, začnu celý od začátku proškrtávat... napřed slova, pak celý věty... jednou jsem takhle zrušila celej odstavec :D
Nemáš zač! ;)
Vždycky skončím na 70, nebo
neviathiel
Vždycky skončím na 70, nebo na 140. Ale vždycky.