Zátiší se slovníkem

Na stole ležela tužka. Čerstvě ořezaná s gumou v pohotovostní pozici na druhém konci.
Okny se dovnitř už dávno prodralo všechno světlo, stíny poděšeně kvíkaly. Prach nikdy nebyl hmatatelnější, ačkoli se předevčírem uklízelo.
Tužka ležela na papíře. Na svou příležitost čekal celé mučivé týdny, usazený na kupě jiných (stejných) papírů, zatížený olbřímí knihou s voňavými starými deskami. Konečně na něj přišla řada. Už se nemohl dočkat.
Když se ho poprvé dotkla tužka, pocítil nepopsatelnou extázi. Písmenko za písmenkem ho doplňovala, šeptala mu sladké tahy a voněla podzimním lesem... ŠťasTnÝ dOmovE...!!!
A tak se, dámy a pánové, dělá překlad milostné poezie.