Bez nároku na bodík
Hneď po prečítaní témy sa mi v hlave vynorila táto spomienka...
Pred mnohými rokmi nám ktosi daroval trochu čerstvo dozretého maku zo záhrady. Vďaka tomu som zistila, že domáci mak chutí oveľa lepšie než z obchodu.
Na ďalší rok začal môj pestovateľský pokus. Zasiala som dva riadky drobných semienok, polievala som ich, plela burinu. Obdivovala som nádherné bielofialové kvety. Sledovala som, ako rastú makovice a pravidelne som kontrolovala, či v nich už nezačali hrkať semiačka.
Začali. Lenže vtáci vystihli ten správny moment skôr. Vyzobali na boku každej makovice poriadnu dieru a vyžrali, čo mohli. Ostala mi smiešne malá hŕstka...
Chutila dobre, to je pravda. Ale nikdy viac som už mak nepestovala.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
příroda je prostě boj
Aries
příroda je prostě boj
Presne tak :) A vtáčiky to
wandrika
Presne tak :) A vtáčiky to väčšinou nemajú ľahké.
To je moc pěkná vzpomínka! A
Vinpike
To je moc pěkná vzpomínka! A dobře napsaná, skutečné vzpomínky se totiž vlastně strašně těžce předávají... Tady to plyne krásně přirozeně. Salva na počest!
Ďakujem :) (Salvu na počesť
wandrika
Ďakujem :) (Salvu na počesť som ešte nikdy nedostala.)
To je krásné, zejména pro
Rya
To je krásné, zejména pro ptáčky :-)
Áno, som si istá, že si
wandrika
Áno, som si istá, že si pochutili :D