Nikam

Aaron vyděšeně sledoval, jak se obě ženy divoce rozesmály. Nechápal, co se to děje. Plánoval ve vesnici jen přenocovat a druhý den se zase vydat na cestu, proč mu tu vyprávějí ty otřesné příběhy?
Chtěl vyklouznout ze světnice, ale dveře mu zastoupily děti.
„Povíme ti pohádku,“ řekly jednohlasně.
„Ne, už ne... já raději půjdu. Děkuji za ohřátí, ale užil jsem si tu až až,“ odpověděl Aaron a snažil se kolem nich protáhnout.
„Nikam nepůjdeš.“ Stařena ho čapla za límec kabátce.
„Proč?“ dožadoval se zoufale vysvětlení.
Ale Stařena ho nepustila.
„Protože s tebou máme jiné plány.“
V úsměvu odhalila zažloutlé zuby.