Pýcha předchází pád

Plíživě se plazila, plazivě se plížila k půlnoci. Oči podlité krví mluvily o vraždě a touze po měkké posteli. V libovolném pořadí a množství. Přitom ještě před pár dny bylo vše zalité sluncem a obdivnými slovy. Tisíce se kořily jejím božským schopnostem. Kolik magie dokázala rozpoutat svými slovy! Budoucnost zdála se být bezútěšnou, temnou a nebezpečnou.
Ostré světlo jí bodalo do tváře, když z posledních sil škrábala zbytky důstojnosti na zažloutlý pergamen. Smrt nepřicházela a Spánku se nechtělo. „Pane bože, nevěřím, že jsi, ale mohl bys mi píchnout s drabblením,“ zaskuhrala a pokračovala v topení se v krizi šestého dne.