DMD č. 6. pro 6. 4. 2017. Téma: Před tím a potom

„Dneska se pokusíme zjistit, jak působí přechod na druhý stupeň na psychiku žáků. Jací jste byli před tím a jací jste teď?“ ptala se vyučující občanské výchovy.
„Jsme silnější,“ ozval se Lukáš.
„Proč myslíš?“
„Protože když se popereme, tak se rovnou jede na pohotovost a školní lékárnička je nám k ničemu.“
Učitelka se zarazila a pak pokračovala: „Hm, dobře. Nějaká další změna?“
„Umíme lépe prosazovat své názory. Naše hádky jsou slyšet až do ředitelny,“ přihlásil se Petr.
„Víc spolupracujeme,“ ozvala se Katka.
„A kdy třeba? V jaké situaci?“
„No, nikdo vám neřekl, že na vaší židli je lepidlo, že ne?“

Před tím, než šíp našel svůj cíl, měla země krále. Potom král zemřel. A co změnilo? V životě obyčejných poddaných vlastně nic, ale v té jedné síni se změnilo vše.
Dav začal hučet. A Dívka deště se chopila vlády.
Všichni to vycítili. Stará magie, držící se královského rodu po celá staletí, si vybrala dalšího vládce. Mladé královně se na hlavě objevila koruna a ona získala moc rozhodovat. Byl to opojný pocit.
Bývalá královna byla s křikem odvedena. Osud jejího syna ležel v rukou nové vládkyně.
„Zbav se ho!“
Moc a nenávist jsou silné zbraně, jež se vždy obrátí na nevinného.

Když nemohla svůj úděl snésti,
když lákaly ji jeho svody,
tu nalila si stakan tresti
a jen pár kapek horké vody –
pak zamyšleně upíjejíc
smočila v kalamáři pero;
snad touhou, snad se chladem chvějíc
psala, zatímco houstlo šero.
U ruky slovník francouzštiny,
zavařenina na talířku,
tehdy ještě své duše stíny
tu neváhala svěřit zítřku.
Však básník, jenž jí verše radil,
ten nakonec ji trpce zradil.
Teď čaj jí dosti neuleví
a co si počít, studem neví,
když dostalo se všudy světu,
co psala tehdy na papír:
«Je vous écris; voilà. C’est tout.
Et je n’ai plus rien à vous dire.»

Sedíme pospolu, uvažujem o tom
Čím byl svět před tím, čím bude potom
Všichni celí neklidní na poslední chvíli
Snažíme se načerpat ještě trochu síly
Chystáme se na událost, jistě nás ovlivní
Nejspíš už nebudeme tak příšerně naivní
Přejeme si hodně štěstí, ať to všichni přežijem
Snad si spolu ještě poté trochu srandy užijem
Jak nás všechny ovlivní následující dění?
V tuhle chvíli v našich silách pozměnit to není
Po hodině vysílení, snad to bude v pohodě
Odcházíme pozměnění, zase vděční náhodě
Tipli jsme to všechno dobře, klid teď chvíli máme
Než nás testy zase skolí, do pohody se dáme

Nejprve
vztek
"SHERLOCKU HOLMESI! NEMÁM TUŠENÍ, CO JE TO V TÉ VANĚ, ALE ZA PĚT MINUT TO TAM NEBUDE!"
Zmizelo to za dva dny. Když John usoudil, že hrdost není nutnost.
a odevzdanost
John nehnutě zíral.
Hlava také.
"Sherlocku?"
Detektiv ani nevzhlédl od mikroskopu.
"Hm?"
Dveře lednice se zase zavřely.
"Proč... Ale nic," povzdechl si rezignovaně a vyhodil zbytky číny do koše.
Nějak tušil, že už nebude mít chuť.
pochopení
Housle vrzaly bez přestání několik hodin.
Doktor ráno vstával do práce.
Mlčel.
a potom...
"Tohle je šílenost," řekl John se smíchem.
"Jdeme do toho?"
Ruka v ruce.
"Že se ptáš!"

Na počátku bylo slovo, pak byla tma, prostírala se nad vodami. Bylo i světlo a s ním se dělila o čas. Byl stvořen svět, a lidé se tmy báli. Vyháněli ji ze svých domovů, musela se skrývat v temných koutech
Její přirozeností však je „vyplňovat prázdné jámy“. Ty nacházela v lidských srdcích, z nichž postupně začalo mizet takovéto barevné světlo, prosvítající skrze kostelní vitráže.
A protože tma a spánek patří k sobě stejně jako světlo a bdění, mnozí, které navštívila, usnuli. Jejich srdce se zatvrdila, začali být slepí k světu kolem.
...
Tmou se rozlehl hlas: "Zůstaňte a bděte se mnou“.

PŘED:
Nestarají se, nezařídili, nevyřídili, neobstarali, nevylepšili, nespravili, nedodrželi, neopravili, zničili, zkazili, zklamali, selhali, nestačili, nezajímali se, nepomohli! Hluboce odsuzujeme tak hanebné jednání, vyjadřujeme nesouhlas a opovrhujeme výmluvami! Ale nabízíme cestu ven! Pokud jde o nás, MY: postaráme se, ujišťujeme, zařídíme, vyřídíme, obstaráme, vylepšíme, spravíme, opravíme, napravíme, dopravíme, nahradíme, zavedeme, zrušíme, provedeme, pomůžeme!
A to v co nejkratším termínu, bez zbytečných prodlev, omluv, řečí, jednoduše, snadno, rychle, levně, výhodně!
PO:
Obáváme se, že nám současná situace neumožňuje tuto situaci vyřešit. Jako zásadní překážku vidíme předchozí, námi nezaviněná pochybení, která nutně...
Ne, neřekli jsme, jedná se o novinářskou dezinterpretaci našeho tvrzení.

Podívej milý Aufidie
Někdo ti na tvém hrobě ryje
A do domu ti vstoupil běs
Řekni Aufidie lekl ses?
Předem už zamrač svoje čelo
K nohám ti odevzdávám tělo
Pokud o moje služby stojíš
Posloužím Volskům v lítém boji
[Aufidius zarazí Coriolana gestem, následně polibkem]
V tolika bitvách jsme proti sobě stáli
Teď stačil okamžik jen malý
A jsme si blízcí jako bratři rodní
Radši mě přece jenom bodni
Zabij mě Nevěřím tvým citům
Cesta se ztrácí v neurčitu
Co jen má dělat vojevůdce
Když s nepřítelem ruku v ruce
Jde vypálit Řím do základů
Nekráčí spíše k svému pádu?

Z mokré trávy ji zvedl pár silných paží. Pak svět v lijáku nadobro zmizel.
Ve snu, který se stal skutečností, tančili. Tančili jako nikdy, prudce, stále dokola, v horkých rukou moderního držení. Jejich prázdný ztemnělý sál protnula ohnivá opona. Vylétl jí z dlaní, odvířil, zmizel. Křičela.
Žár ohně přitahoval. Chodila dlouhé hodiny podél stěny plamenů a snažila se dohlédnout za ni. Bála se projít skrz.
"Nenechávej mě tady!" slyšela z druhé strany.
Pak sestru spatřila jasně. Sestru a obrys další postavy. Vztáhla ruce, přitáhla se k nim.
Prošla žárem do lněné běli klidu.
Zpocené prostěradlo studilo.
Plukovník se usmál.
Šeptala.

Pro slzy nemohla ani jíst.
Vysílená dlouhou cestou.
Sužovaná posměšky šťastnější sokyně.
Nepochopená manželem v bolesti.
Neschopná vyslovit nic z toho, co ji tíží, nahlas.
Osočovaná knězem z opilství.
Na nejistých nohách stojí v chrámu a vysílá prosbu s nejistým výsledkem.
Víra a zaslíbení jí setřou smutek z tváří.
Hospodin slyší.
Naplněné zaslíbení ji přivádí zpět.
Stojí jistě a radostně, s vymodleným synem po svém boku.
Knězi předává k službě svůj nejcennější poklad.
Ze rtů jí tryská oslavná píseň.
Manžel respektuje její volbu.
Na té druhé už nezáleží.
Dlouhou cestou rok co rok nosí plášť pro svého syna.
Hospodin slyší.