Málem bych zapomněl na čas

Sedmý den byl dnem odpočinku. A nudy. Ono takový den je trochu nespecifický pojem, když neexistuje čas. Aziraphal bojoval proti nudě teoretizováním o způsobech zaznamenávání myšlenek, když najednou:
Tik.
Anděl polekaně zamával křídly. Co to na výsostech je?
Tak.
Tik.
Tak.
Podivný rytmus tepal celým jsoucnem. Že by ten hadí mizera vymyslel nějakou křivárnu? Crawlyho našel rychle, opět se vyhříval na stromě vědění.
„Co to tu provádíš?“ spustil na démona přísně.
„Nic,“ odpověděl.
Tik.
„To už byla padesátá devátá,“ chvíli hledal správné slovo, „sekunda.“ A o další sekundu později jim oběma došlo, že právě uplynula první minuta oficiálně měřeného času.