Den všech dnů

„Tak za kolik minut tam budem?“ zeptá se Nixon poněkud unaveně. Ty prášky co do sebe všichni hodili, než nastoupili, všechny uspávají.
„Pět,“ odpoví Winters ode dveří, kterých se sotva drží, aby nezahájil seskok předčasně.
„Jak to tam dole vypadá?“ křičí Welsh, aby byl slyšet přes výbuchy ve vzduchu všude mezi nimi.
„Spousta tmy!“ odpovídá Winters po krátkém naklonění ven ze dveří.
Sotva pár vteřin na to se červené světlo vedle jeho hlavy změní v zelené; to nikdo nečekal.
„Jdeme, skáčeme, jdeme ven!“ burácí Winters, popadá do ruky vak který má u nohy, a skáče z letadla ven do Normandie.