Devětadvacet

Odpočítávám dny. Do převratu jich zbývá devětadvacet. Pak konečně přijde svoboda. Tohle hloupé obětování je poslední, které starý První vede.
Přijde planoucí revoluce a spálí celou tu jejich nabubřelou nadřazenost.
Zatím jsou noci chladné. Ve vědru, kam jsem si večer připravil vodu k rannímu mytí, byla tenká ledová krustička. Prorazil jsem ji stejně snadno, jako prorazím tou jejich zamrzlou hierarchií...
“Sss,” drkl do mě soused. “Proč si pořád mneš tu ruku?”
“Ráno jsem se poškrábal o led,” zamumlal jsem neochotně. “A neruš, nechci přijít o nejzajímavější okamžik.”
Nůž prořízl kůži a vystříkla jasně červená krev. Tak už to krev dělá.