Sing, Christine. Sing for me!

Zpívej, Christine. Zpívej pro mne! řekl, a já zpívám. Ale do srdce se mi vkrádají divné myšlenky.
Zpívej, Christine, zpívej pro větší slávu Boží, říkával tatínek. Zpívej a dej lidem poznat, jak mocný je Pán, když stvořil Hudbu. Jak bohatý je, když lidem dává takové dary. Protože Hudba je dar, který se má předávat dál a dál.
Zpívám jen pro Anděla hudby. Tak mi řekl, když mi daroval silnější hlas, chvějivější tón, větší výšky, sladší zvuk... Proto zpívám jen pro něj.
Jen někdy nevím, co je větší hřích: když pochybuji, nebo když nepochybuji...
Zpívám jen pro něj.
Není to málo?
Pokud jsem se někde odchýlila od předlohy, tak se znalcům omlouvám. Přece jen už je to dlouho, co jsem to četla.