Není všechno zlato, co se třpytí

Šustot drahých látek, cinkavý smích, bublinky na jazyku a jeho pronikavý hlas. Točím se v opojení večera a myslím si, že jsem šťastná.
Zvuky hudby ke mně doléhají tlumeně, skryté pod tlukotem srdce, které mi vyskočí z hrudníku. Opojená okolní krásou mám pocit, že to je jiný svět, cítím se daleko od toho všeho, ale přímo uprostřed.
Vidím, jak se baví s krásnou ženou, a vše uvnitř mě utichá, sevře mě ledový chlad.
Pryč jsou blouznivé vjemy, bublinky šampaňského dávno vyprchaly, utíkám od nich pryč, pryč z toho všeho, co je mi cizí.
A přece, zastaví mě jeho hlas: „Marianne!“