Každý klacek v té době mohl mít tolik různých podob.
Mohl to být meč v rukou odvážného rytíře, který se bil za práva vesničanů z jejich údolí. Bojovat mohl takový válečník také katapulty, které do dálky vrhaly jablka, obvykle již mírně nahnilá. Klacky pod nohami se v takové chvíli proměnili na jedovaté hady čekající na svoji příležitost k útoku. Zabít je bylo možno jen tím, když je člověk rozlomil v půli; jindy však klacky představovaly poklad nedozírné hodnoty, kterému se za žádných okolností nemohlo nic stát.
Dneska byl klacek jenom jednoduchým klackem, jenž odkopl do příkopy po cestě do práce.
Téma č. 6. pro 6. 4. 2018. Téma: Čas hesel. [nevím, jestli to v tom vlastně jde vidět, ale původně šlo o to, že popíši další aspekt toho času, který si já představuji jako čas hesel - tedy dětství]
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
A to je moc pěkné!
Faob
A možná proto "když nebudeme jako děti, nevejdeme do Božího království": ten úžas, ta schopnost věci proměňovat, to dávání smyslu všemu kolem sebe, fantazie - vše vlastnosti, kterých když se v dospělosti zřekneme, strašně ztrácíme... Máma nám, svým dětem, říkala: nenaučila jsem vás uklízet a mnoho dalších věcí, ale snad jsem ve vás rozvinula to nejdůležitější - fantazii. Děkuji za krásné drabble!
Krásné drabble! Právě tohle
Esti Vera
Krásné drabble! Právě tohle je jeden z důvodů, proč jsem ráda s malými dětmi - ukazují člověku svět, na který už začal zapomínat :)