"Mohla bych vidět vaši občanku?"
Už si na takové otázky zvykla a občanku měla vždy připravenou. Ve skutečnosti jí bylo téměř třicet. Jenomže deset let bez pořádné stravy se na jejím těle podepsalo a ona nedosáhla ani ke sto šedesáti centimetrům.
Zdvořile se usmála a rychle odešla s flaškou vína.
Po cestě domů se vmísila do davu desetiletých žáků. Nedokázala se ubránit otázce, kdy ona přestala být dítětem; při útěku z domovské země, kde se málem utopila v rozvodněné řece, za hranicemi, kde se na ní vystřídali tři chlapi za jednu noc, v Číně, kam ji pak prodali do bordelu?
Asi se mi to úplně nelíbí. A chybí mi faktické znalosti o fungování života v Jižní Korei. Každopádně to tedy bylo o uprchlíku ze Severní do Jižné Koree.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je velmi kruté dospívání...
Faob
A zajímavý dramatický zlom ve stoslově: zpočátku poklidné a známé, na závěr plné bolesti.