Powdered, flowered, and confettied

“Jackie, prosím. Jenom se zbytečně trápíš… ”
Laurens se třásl. Vztekem, bolestí. Mlčel. Když se na něj Alexander pokusil sáhnout, ucukával. Nakonec ale odevzdaně svěsil hlavu.
"Dobrá," zašeptal.
Alexander se několikrát hluboce nadechnul, aby se uklidnil. Nechtěl Laurense takhle zohavit. Ale jiná možnost už neexistovala, a nejistýma rukama by napáchal víc škod, než bylo nutné.
Naposledy přejel prsty po tmavých kadeřích.
Zvedl nůžky.
Snažil se nevidět slzy, které se Laurensovi řinuly po tvářích.
"Není to náhodou moje čep..."
Laurens po něm hodil vražedný pohled a Hercules se raději dál neptal.
Někdo by měl něco udělat s tím zatraceným bodláčím kolem tábora.