Kouzla akademické půdy

„Dvě dospělé ženy se do sebe pustí jako kočky. Je to směšné,“ chrlila ze sebe paní Sternová cestou z další společensky únosné seznamovací akce. „Nechápu to. Aneta není nijak hloupá.“
„Kdyby mohla ve Vídni chodit na univerzitu, ukázala by nám všem,“ odvětil Alexandr a beze slova Noře vnutil své rámě. Na ulici byli manželi.
„To ale vůbec není špatný nápad...“
„Jaká byla přednáška, drahá?“ zvedl Wilhelm oči od štůsku dokumentů, když vešla.
Na odpověď čekat nemusel. Přišlo s ní slunce. „Asi si nakonec budeme rozumět.“
„Nebesa nám přála,“ poznamenal s úsměvem. „Optimismus zvítězí.“
„Kuš!“ Se smíchem po něm hodila rukavičky.