DMD č. 21. pro 21. 4. 2018. Téma: Odteď jsem optimista.

Trochu zaskřípám zuby, když uvidím svou známku z testu z němčiny. Ta potvora mi strhla body za sebemenší prkotiny, jen aby mi mohla dát o stupeň horší známku. Papír zmuchlám a ladným obloukem jej pošlu do koše. Jen co ho slyším dopadnou, ucítím příjemný pocit zadostiučinění. Známku tím sice nesmažu, ale co oči nevidí, to srdce nebolí.
Po hodině následuje obědová pauza a k mé smůle má dozor právě ona čarodějnice.
Usměju se na ní, ať vidí, že mi nemůže zkazit den.
„Dneska jste v podezřele dobré náladě," zasyčí a já trochu znejistím.
„To víte, paní profesorko, odteď jsem optimista."

První mistrovství v podmořské házené je za rohem a pořadatelé musí ještě na poslední chvíli přepisovat pravidla.
„Během přípravných zápasů jsme identifikovali několik nedostatků, které bylo třeba vyřešit. Do povinné výstroje narvalů jsme například museli zahrnout krytku na roh, protože nám kvůli nim extrémně vzrostla spotřeba míčů,“ vylíčila situaci jedna z organizátorek.
Rozšířena byla i kolonka faulů – nově do ní bylo zapsáno matení soupeře vypouštěním inkoustu, udílení elektrických výbojů protihráči či vyhrožování žahavými vlákny.
I přes tyto nedokonalosti pořadatelé věří, že vše dopadne dobře.
„Všechno máme připraveno. Zbývá nám už pouze přesvědčit chobotnice, že napodobování barev soupeře je značně nevhodné.“

Máma mi řekla, že poslední dobou vypadám optimisticky. Našel jsem si to ve slovníku: optimistický - nahlížející na lidi, věci a události z lepší stránky. Mámin výrok nedává smysl. Podle toho, jak kdo vypadá, není možné poznat, jak na co nahlíží. Když jsem to mámě řekl, vypadala takhle :-/. Zítra ve škole se na to zeptám Siobhan.
Já nevím, která stránka věci je lepší nebo horší. Vím, že jsem dokázal zjistit, kdo zabil Wellingtona. Dokázal jsem mluvit s lidmi a najít v Londýně mámu. Vím, že dokážu hodně věcí. To je fakt. Nezáleží na tom, z které stránky na to nahlížíte.

Vran si nadhodil turbínu na rameni.
Liška se opakovaně nabídla, že mu s nákladem pomůže, ale to čistě jenom proto, že věděla, že odmítne.
Odmítl.
Už byl pomalu čas zamířit na západ. Vran se rozveselil a vykročil s větší křepkostí.
Bohužel také začal mluvit.
„Už tři dny nepršelo.“
„Skvělý.“
„Takže se dobře jde.“
„Hm.“
„Támhle už vidím ten... ten kopec, víš ty který...“
„Jo.“
„Máme co jíst a za chvíli začneme jít z kopce. Do dvou dnů jsme na základně...“
Liška se podívala na jih, na kupící se mračna.
Známý kopec už pomalu taky přestával být vidět.
„Abys to nezakřikl.“

"Dobrá, přesvědčili jste mě," prohlásí Mike s kamennou tváří, "odteď jsem optimista."
Kdyby Erwin mohla, válela by se smíchy po zemi nad absorditou toho vyjádření. Ti, kterým bylo určeno, však vypadají naprosto spokojeně, ba nadšeně. Tváře mnohých jako by se doslova rozzářily.
Vy jste až fanaticky posedlí pouze pozitivním, před vším ostatní zavíráte oči, pomyslí si Mike. V ten moment se konečně uvolní pole, kde byl držen, a Erwin ho může kouzlem přemístit.
"Víš ty co, po téhle záchraně se možná i optimistou stanu, v pravý čas."
"Prosím tě, Miku, buď pořád svůj."
"Neboj," zazubí se, "ne tak jako oni."

Rimmer vyběhne do chodby a samou radostí ze znovunabytého hmatu sahá na všechno, co mu přijde pod ruce. "Jsem živý! Můžu se dotýkat, cítím, můžu hladit - jsem živý! Není to fantastické?"
Tohle musí být ten obrat, na který čekal celý život. On, který si z košíku švestek vždy neomylně vybral tu červavou a na něhož v jídelně vždy zbyl poslední napůl studený kus masa, tuhý jako podešev. Po třech milionech let, které strávil jako mrtvola, je znovu živý!
"Jsem živý!!!" zvolá radostně a svůj euforický proslov zakončí bouchnutím do stěny lemujících krabic, které jsou označeny symbolem pro výbušný materiál.
"PRÁSK!!!"

Strýček optimismem jen sršel. Máš hlad? Výborně, i na skývě suchého chleba si pochutnáš a navíc budeš procítěně zpívat o Ningarském hladomoru. Je ti zima, vzpomeň si na to při písni O putování prince Harmila za diamanty ledové královny. Zemřeli ti rodiče, smutné, ale stává se. Navíc jako bard lépe porozumíš cizí bolesti.
Jakkoli měl Yvan strýčka rád, v těchto chvílích se musel držet, aby vzteky nevybuchl.
Teprve později, až na bardské akademii, ocenil jeho životní přístup. Jenže už mu to nemohl sdělit, strýček zahynul. Tak se aspoň snažil podle něj žít.
Docela mu to šlo, dokud … dokud nezmizel Armid.

HSS Mary Sue, problémový prototyp nové bojové lodě Země stoupal vstříc nepřátelskému plavidlu.
"Může se pokazit milion věcí," drmolil Pierre, "nikdo se ještě nepokusil přenést aktivní bránu asgardským paprskem, patrně to vymaže nás."
To se ale nestalo, plán fungoval a nepřátelská loď dostala plný zásah.
"Ok, od teď jsem optimista," hlesl Pierre, všichni si začali úlevně gratulovat.
"Hej lidi," zavolala od přístrojů Mayra, "vidím tady několik menších lodí."
Tomas se podíval na monitor: "Je jich dost, jestli přistanou, je po nás stejně. Musíme je sejmout pomocí F-302."
"Sotva s nimi umíte lítat," namítl Pierre.
"Optimismus," poplácal ho Tomas po zádech.

„Mně se to nechce líbit.“
„Není se čeho bát, obětoval jsem bohům a štěstí je na naší straně.“
Dvojice zlodějů sestoupila do temného otvoru hrobky. Po pár metrech se ozvalo cvaknutí a ze zdi před nimi vyjela sada hrotů.
„Ne, celé je to bláhovost, dál nejdu!“
„Uklidni se, bohové na nás dohlížejí.“
Čím hlouběji šli, tím vice pastí. Otrávené šipky, rotující čepele, kapající kyselina nebo padající balvany byly na každém kroku, ale nic jim neublížilo.
„Víš, zbytečně jsem se bál, dnes v noci při nás opravdu stojí štěstí.“
Udělal pár kroků vpřed, kde se pod ním otevřela jáma plná hrotů.

Stál tam druhý čln. Čierny, strohý. Harry nastúpil.
Odteraz musím byť optimista, uvažoval, už sa nemôže stať nič horšie.
Vždy vedel, že ho Dursleyovci nenávidia. Aj tak ho šokovalo, ako ľahko sa ho zbavili.
Čln sa kĺzal po hladine. Harry od strýka vedel, že keď sa ľudia tvária ako práve teraz Severus Snape, má mlčať.
Triasol sa.
V pästi zvieral premočený list. Nemal záujem zistiť, kto a čo mu píše.
Kto ste? chcel sa Snapea spýtať. Teta hovorila len o jeho matke. Odviedol ju... Stala sa čarodejnicou... Čo ak je...
Ste môj otec? - chcel sa spýtať, a čln plával ďalej.