Uhoněná po celém dni dostávám chuť psát a to ani neznám téma. A pak... to téma se mi tak hodí do nálady. Takže zase těsně před spaním píšu, ale tentokrát o den dřív než je limit. Inu, proč ne, to se občas poštěstí. Zatím mi ten duben tak nějak hezky notuje.
Už dlouho jsem nezažila pocit, že se nudím. Spíš mám pocit, že ať dělám, co dělám, vždycky nestihám. A tak jsem si dala základní pravidlo. Jednou se věnuju sobě, podruhé manželovi a potřetí a počtvrté dětem, pořadí je čistě náhodné a občas se prohazuje, ale všechny v jeden den prostě nezvládnu.
Když mám zrovna svůj den, většinou vyrazím někde na procházku. Protože zůstat doma znamená, že jsem o svůj den přišla. Děti prostě nesmí maminku vidět. Poslední dobou musím svůj čas rozšířit i o návštěvu obchodu a přinést jídlo, takže když přijdu, muž je zavolá a oni mě bouřlivě přivítají.
Vlky jsem použila v přeneseném významu, ale myslím, že téma jsem dodržela. Protože oni vážně čekají, až přijdu (no hlavně na to jídlo, že ano).
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit