U jezera

„Vodní hladina se leskne pod paprsky slunce. Je rovná jako zrcadlo, ani vlnka po ní nepřeběhne. Voda je průzračná, je vidět až na dno, ale občas zahlédnu jakési stíny připlouvající z hlubin.
Vejít do jezera se rovná sebevraždě. Stíny se vrhnou na kořist jako smečka vlků a hladina se zbarví krví.
Vím, že na mě číhají, ale nedokážu utéct. Jako kdyby mě k nim něco táhlo, jako by můj osud byl spojen s jejich.“

Večer ho viděli potulovat se po břehu u vody. Řekněte jim, že jdu, že už jsem skoro u nich doma, prý křičel. Pak vešel do jezera.