Holčička

„Máš štěstí, holčičko.“ usmál se čaroděj.
Nechápala. Nevědela, kde je, a proč. Neznala tohoto pána...

„Ničeho se neboj. Neublížím ti.“ čaroděj pokleknul a dotknul se svojí holí Anežkina čela.
Jako by jí vrazil vroucí jehlu přímo do mozgu. A pak ní otočil.
Zamotala se jí hlava. Příšerná, krev zmrazujíci bolest. Kdyby mohla, řvala by z plných plic.

Čarodejův výraz stvrdul. Úsměv zmizel.
„Dostáva se ti velké cti, člověče. Nový mág je povolán pouze jednou za sto let.“

Trhla sebou a posadila se. „Jenom sen?“ lapala po dechu.
Potřebovala pít. Napřáhla ruku k stolku a z prstů ji vylétl...

~!Modrý blesk!~