Město

Dlouho jsme šli pustou krajinou, kde nebylo živáčka. Když se setmělo, v dálce se objevilo světýlko. Přidali jsme do kroku a vešli do města.
Zvláštní, ulice jsou osvětlené, ale nikde nikdo. V oknech několika domů se svítí, ale uvnitř je prázdno. Jediný zvuk jsou ozvěny našich kroků. Začal jsem mít nedobrý pocit. Z města jsme odešli a přenocovali v polích.
Další den jsme přišli do N., kde to známe. Ptali jsme se na ono zvláštní opuštěné město.
„To prokleté místo se jednou za sto let vynoří na povrch na jedinou noc. Kdo v něm zůstane, nikdy už se zpátky nevrátí.“