Dělal všechno, přitom nic, byl to snílek, co chtít víc?!

Skřítek Snílek měl rád bílek,
chodil bábě na kuřice,
vysoký byl na dva couly,
bydlel v poli kukuřice.
Po večerech učil vítr na stébla trav trylky pískat,
pročechrávat ptačí pírka a ve vlasech děti vískat.
Expedicí spoustu podnik,
slunci metl zlatý chodník.
Dohlížel, zda klasy zlatí,
za obzor se večer ztratí.
Ukládat ho do peřiny,
byla vždycky spousta dřiny.
Na pastvu za noci vyháněl hvězdičky,
beránkům přeleštil na rosu konvičky.
Měsíci nastavil od slunce zrcadlo,
nebýt ho na světě, zle by to dopadlo.
Každé ráno osedlal si krotkou luční kobylku,
kde by byl svět bez zahálky a především bez snílků?!