Jeden na všechny

Vybrat si v kavárně stolek až vzadu je víceméně zvyk. Ticho, teplo a klid na čtení. Byl jsem přesně v polovině nejnovější studie o pozůstatcích pohanství v Čechách, když mě ty dva hlasy - klučičí a vzrušené - přiměly zpozornět.
"Do hajzlu, fakt že jo! JE to on!"
"Myslím, že jsem ho nedávno zahlídl na fakultě."
"Kecáš."
"Je antropolog, třeba se chtěl stavit za kolegy..."
"Jasně, nebo dělá konkurz."
"Dal bych pravou kulku za šanci s ním točit."
"Je úplný zlatíčko."
"Fa-bu-lóz-ní!"
"Toho naklonovat! Jeden jedinej Colby Keller na tolik kluků... to fakt není fér."

Ok, dobře. Dočtu si to na gauči.