DMD č. 25. pro 25. 4. 2019. Téma: Jeden na všechny

Dnešní plán zajít do Hang Toi, protože bude aspoň na půl dne, tězce selhal na kocovině. Už jsme v Phong Nha čtyři dny a stihli jsme vrazit do okolí za dne jednou. A první co jsme potkali byly kajaky a lanové překážky, což zabilo celá odpoledne. Sotva jsme se setměním dojeli zpátky.

Phong Nha je národní park, ve kterém je spousta jeskyní. Původní plán projít aspoň ty nejznámější, mi ale nějak nevychází, když pozítří odjíždíme (původní plán byl odjet po dvou nocích). Zas mám jeden den na všechny jeskyně, jako původně. Takže stihnu tak jednu, pokud vůbec vstanu. Známe se ...

Byli tři.
Netušil kde se na ně nalepili, netušil, jestli vědí, kam mají namířeno, netušil ani to, jestli si je vybrali schválně, či jestli mají nějakou spojitost s jeho nebo Yllanitinou minulostí.
Vlastně na tom až tak moc nezáleželo.

Naštěstí o nich věděl dřív, než bylo pozdě.
Naštěstí na ně byl připravený.
Naštěstí ho podcenili...
Jen ho netěšilo, že to Yllanit viděla. Znovu. Muže s rozpáraným břichem, druhého chroptícího, s dýkou v hrdle. Třetí měl dost rozumu, aby utekl.
„Neboj se. Už je to pryč,“ řekl jí konejšivě, když se vydávali na další cestu.
Po paži mu pomalu stékala krev.

Když se po týdnech horkýho sucha konečně přižene deštěm vonící vítr,
když ti nafouká vlasy přímo do očí,
když s sebou přinese vůni dálek a světů, co tě ještě čekaj,
když vyhlídneš za obzor a spatříš pásmo nacucaných mračen,
když zazní první hrom a rozechvěje skalní stěnu,
když začneš freneticky hledat místo, kam se schovat,
když ti první kapka vletí rovnou do oka,
když celá mokrá dorazíš do úkrytu a sleduješ, jak tráva tančí štěstím, že zas může přijmout pár kapek...

... tehdy tě zahltí bláznivá radost a nevyslovitelná, šťastná lítost, že máš jen jedinej kratinkej život na všechny krásy světa...

O nečekanou senzaci se postaral tchoří judista na mistrovství malých savců. Porazil všechny soupeře, navíc v rekordně krátkých časech.

„Když jsem viděl, jak soutěžící po zápasech utíkají do kabin, říkal jsem si, že mezi nimi nejspíš vypukla střevní viróza,“ glosuje situaci jeden z rozhodčích.
Skutečnou příčinu prý odhalil ještě později než většina ostatních.
Měl totiž rýmu.

Soutěžící jsou z výsledku pochopitelně rozčarovaní.
„Jeho metody jsou na hraně pravidel,“ upozorňuje hranostaj.
„Musel jsem vzít do zaječích,“ přiznává zajíc.
„Odpadávali jsme jako na běžícím páse,“ stěžuje si pásovec.
„Všichni jsme utřeli nos,“ uzavírá nosál.

Tchoř se k turnaji vyjadřovat nechce.
„Samochvála smrdí.“

"Bohužel, nemohu sloužit, urozenosti," utrousila přes rameno.
"Hmm, to je ovšem... nemilé," hlas pana Ptáčka zněl spíš pobaveně. "Možná bys mi ale mohla nabídnout něco jiného?"
Pohnul se vrávoravým krokem směrem k ní.
"Mám meduňkový lektvar," pokračovala v práci. "Mohl by vám udělat dobře."
"Dobře... to rád slyším od krásných dívek. Že mi chtějí udělat dobře."
Už jí byl téměř za zády.
Prudce se otočila a on instinktivně o krok ustoupil, až narazil do pódia s receptářem.
Napřáhla k němu lahvičku.
Chytil ji za ruku.
"No tak, víš přece, že v Ratajích mám nezada... nezandatelné... právo na všechny hezký holky..."

I've been at the Gates for gods know how long. You wouldn't believe what things try to get in constantly. Let's just say that amorphous protoplasmic blobs with hundreds of eyes and dozens of mouths lined with teeth that would make an anglerfish feel insecure are tame in comparison. Lack of sanity is a job pre-requisite. The only contact with beings that aren't trying to eat my face are the semi-regular supply runners. Fortunately, I've yet to encounter a monster that wouldn't succumb to my trusty Winchester. One bullet fits them all. Or a hundred bullets, just to be sure.

Tony Stark stál v domě Doctora Strange v New Yorku a prohlížel si iluzivní obraz kamenů nekonečna. Vedle něj přešlapoval nervózní Bruce Banner a kousek od nich postávali s vážnými výrazy ti čarodějové. Vypadalo to zle, ale Tony si nebyl jistý, jestli to doopravdy bylo tak špatné, jak říkali. Podle toho, co slyšel, byl Thanos fialový obr, který pracoval převážně sám. Nebojovali snad i s horšími?

Svolá ostatní Avengery a společně ho sundají, jako to vždycky bylo. Když se dali dohromady poprvé, porazili boha! Budou to všichni na jednoho. Na jednoho a možná pár dalších. Co by se mohlo pokazit?

Když sem byl malý kluk, počítač byla naprosto nemyslitelná investice, a tak jsem se jal rozvíjet své vetešnické dovednosti. Díky tomu se mi povedlo sehnat všemožné perly, od prvních notebooků s černobílým displayem, po počítače ukrývající stovky starých her. Všechno to byly stroje z doby, kdy měla každá periferie svůj vlastní port.

Svůj první počítač s USB portem, vyměněný za lampové rádio, si budu doteď pamatovat stejně jako první USB myš, kterou sem v něm mohl vyzkoušet.

Dneska se už ani nepozastavujeme nad úžasnou univerzálností USB, které nám jedním portem dovolí připojit všechny periferie a jako bonus nabije náš mobil.

„Když se to tak vezme, mexická kuchyně taky není tak špatná,“ řekl nakonec Lister, když se konečně začal smiřovat s tím, že během přestřelky s replikanty byly ve skladišti zničeny veškeré zásoby kari omáčky.
„Uvidíte, pane Listere, že až vám připravím tortillu s extra porcí chilli, ani si na vindaloo nevzpomenete,“ pokračoval povzbudivě Kryton.
„Tady je spousta rozlitých saponátů,“ hlásil z vedlejší chodby Kocour.
Kryton sebou trhl a rozběhl se tím směrem.
„Pro Křemíkového boha!“ zakvílel zoufale, když uviděl tu spoušť. „Čistič na sklo! Šampon na parkety! Dezinfekce spár! Odstraňovač vodního kamene! Přece nemohu čistit všechny povrchy saponátem na nádobí!“

Byl na konci sil, a to už dlouho. Staral se o provoz nemocnice, s tím začal. Pak na něj hodili i veřejné osvětlení. A v několika posledních letech taky provoz počítačového střediska.
To je na jeden malý přetížený generátor prostě moc.
Kromě toho do něj lili vysloveně podřadný materiál.
Není divu, že se začal kuckat.
Potřeboval urgentní opravu... naštěstí díly prý už jsou na cestě.
Byl stroj, takže neměl dilema, jestli se má radovat, nebo si zoufat.
Jeho údržbář, který kolem něj poletoval, dilema neměl. Naopak, začal slušně nadávat.
Univerzální klíč je zcela jistě úžasná záležitost... dokud neobjevíte pětihranné šroubky.