Včera jsem sice na poslední chvíli rozjela nějakou pidi-zápletku, ale dnes doplňuji starší události, protože mi při přemýšlení nad tématem vytanulo něco, co jsem nechala Beatrix říct už kdysi dávno... Citace v poznámce závěrečné ;).
Když byl Wilhelm Sternbach, budoucí soudce a pochybné centrum mnohých romantických vztahů, ještě malý, vodil a nosil si s sebou domů z procházek rozličnou divou zvěř – ptáče, co vypadlo z hnízda, hraboše s pochroumanou nohou, ztracené lišče. Jeho otec zvířata (krom koní) nenáviděl a Beatrix si dávala záležet, aby udržela bratříčkovy chráněnce v bezpečné vzdálenosti od Wilhelma staršího. Když ovdověla, nastěhoval si ji bratříček do bytu, proti její vůli a chabým protestům. Bylo v ní cosi zlomeného, co potřebovalo ochranu. Vzpamatovala se, roztáhla křídla, ale vyletět ven se jí nechtělo. Zahnízdila se v jeho životě jako nápomocný parazit, který soudí.
„Už jako malý si domů tahal zraněná zvířátka.“
„Alexandr není žádné zvířátko!“
„Jak myslíte, drahá,“ usmála se Beatrix kysele.
z drabble (velice originálně nazvaného) Zvířátko.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Takže vlastně i Beatrix byla
Eillen
Takže vlastně i Beatrix byla takovým zraněným zvířátkem, které se ale nakonec rozhodlo, že je mu v péči Wilhelma dobře. :-)
Je to tak. Jenom to pak
Ancient Coffee
Je to tak. Jenom to pak začala přehánět, protože je prostě Beatrix...
Děkuji ti za komentář :).
Všichni potřebujeme, alespoň
Kleio
Všichni potřebujeme, alespoň čas od času někoho, kdo je ochotný camrat se s námi zraněnými zviřátky, to je jasné.
:) Dík.
Ancient Coffee
:) Dík.