Faustovy skleněné hodiny

Jan kráčí nocí s růží v ústech, zářivé zuby Jířího prosvěcují tmu. Před sebou tlačí Thespidovu káru, na ní hru vytaženou z kapsy u vesty. Jsou to skleněné hodiny, kterými tam a zpět s lehounkým cinkáním propadávají chechtáky. Dukáty srandy a smíchu, platidlo drzého mládí a talentu tak jasného, že nad dubnovou Prahou provívá jako polární záře.
Jiří vypouští bubliny z úst, Jan je udeří růží; motýlí hejno se mihne pod lampami. Mladí bozi posvěcují město nad ránem, Malou Stranu, Vodičkovu ulici. Krize je daleko, válka v nedohlednu; chechtáky cinkají, odměřují čas jejich cesty od dnešní noci do všech budoucích.