Pokračování příště

„Vypadají jako rubíny,“ napadlo Šeherezádu. Sáhla si na krk jakoby pro vzácný náhrdelník.
„Už z toho blázním,“ uznala. Schoulila se na lůžku. Čisté povlečení bylo divně tuhé.
„Jako já,“ usoudila. Vezír v bílém plášti odnesl odběrové zkumavky s její krví.
Pořád nemohli přijít na to, proč ji král ještě nezabil. Byli přesvědčení, že to nebude jenom těmi příběhy, co mu každou noc vypráví. Třeba za tím bude krevní skupina, genetická příbuznost, kterou král nějak vytušil, hormony…
Měla by jim naznačit, že jí odběry na čilosti nepřidávají.
Včera se probudila vedle podřimujícího krále.
Ještěže ho uspala dřív než on ji navěky.