... zatím
„... Den sotva začal a já už byla na pokraji sil.“ Vždycky mě tady trochu uklidní ta podivná, trochu podezřelá kouřová vůně. „Mám strach podívat se do zrcadla...“ Nemůžu se zbavit pocitu, že jsem zase něco zapomněla. „... Pořád mi zvoní telefon. Bojím se neznámých čísel.“ Bojím se i tikotu hodin. „... Už mě ta přetvářka nebaví." Večer mám vždy ve tváři křeč. „... K obědu jsem měla zbytek pizzy, kterou jsem včera nedojedla v autě.“ Potlačím vzpomínku. „Ale aspoň už nebyla mražená.“
Zapípají mi hodinky.
„Už musím jít, za 5 minut vyzvedávám syna.“ Nasadím masku.
„Bude to 500 korun.“
„Děkuji. Zase za týden.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Tak přemýšlím, copak se to v
Lady Lestrade
Tak přemýšlím, copak se to v tom drabble děje. Je to pro mě trochu složité rozplést, ale skoro to vypadá, že paní je psychoterapeutka. I když můžu se samozřejmě mýlit. :)
Ten vír myšlenek je působivý a celkově je to takové surově realistické.
Sice jsem (zatím) nikdy na
Ansonville
Sice jsem (zatím) nikdy na sezení u terapeuta nebyla, ale takhle nějak si to představuju :D