Kudy tudy

„Nó, tak od tebe si nechám ještě jednou poradit,“ řekla Svojanovská nepřítomně, zatímco upřeně civěla na silnici před sebou a snažila se vyhnout všem větším dírám, aniž by rozkývala vozík za autem. „Že já tě vždycky poslechnu,“ pokračovala. „Jsem fakt ráda, že jedeme tudy. Tudy žádný civilizovaný člověk nejel už léta, takže to nebude trapný, až ten vozík i s autem vyklopím do lesa. Prostě jen sundám registrační značky a odejdu. Ne, vážně, tak kde je ta odbočka? Karle?“
Karel neodpovídal.
„Teď se mnou nemluvíš? Tak si trucuj.“
„Za čtyři sta metrů odbočte vpravo,“ ozval se najednou jeho neúčastný hlas.