Pokračování ze středy. Včera jsem nestíhal.
Trvalo to snad nekonečnost, než Šumař omdlel. Ne na dlouho. Alespoň tak to vypadalo, protože krev ještě nezačala zasychat. Probral se sám. Podíval se na pahýl, který měl místo prstů, a málem omdlel znovu. Přemýšlel, že už prošel skoro vším, ale sadistickým mučením ne. Ne že by to u jiných neviděl. Nechápal, jak se to může někomu líbit. Nejhorší na tom bylo, že už si nikdy nezahraje na své housle. To mu trhalo srdce více, než cokoli do teď v životě.
"Jsi vzhůru?" zeptal se Soudce, "prima, tak pokračujeme, to by v tom byl zakopaný pes, abychom na to nepřišli."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit