Trhnutí

„Sabrino!“ vykřikla Zelda, když se před ní náhle zhmotnila její neteř a přerušila tím intenzivní zírací soutěž, kterou sotva vyhrávala. Sabrininy oči byly jen bělma.
„To nám chybělo,“ řekla laskavěji, než měla v úmyslu, a chytila neteř za ruku. „Ambrosi, mají Sabrinu. A mě.“ Málem zaskřípěla zuby.
„Já už to taky dlouho nevydržím, děkuju pěkně,“ křikl na ně, aniž by odvrátil zrak od armády dendroptiků všude kolem.
„Něco je jinak.“ Sabrina zavřela své prázdné oči a náhlá bolest ji strhla na zem. „Někdo se blíží.“
„Co tím myslíš?“
Odpověď se jí zadrhla v krku. Síť parazita se trhala jako pavučina.