Setkání s púkou

Vidina toho, že se vyspí ve své vlastní posteli ho hnala kupředu, i když slunce již zapadlo. Vesnice už nebyla daleko. Široká stezka byla suchá a chladný větřík si hrál ve vlasech. Zničehonic se vedle cesty za houštím ozvalo krátké zaržání.

Rozhlížel se, ale nic neviděl. Když se opět podíval na cestu před ním, tak tam stál velký, černý kůň. Odfrkl si a otočil k němu hlavu. Oči mu žlutě svítily. Snad se to pocestnému zdálo, ale kůň promluvil.

„Tvůj dům už nestojí, poutníče. Nemáš už domov. Vesnici vypálili. Otoč své kroky.“

Než se stihl vzpamatovat, kůň byl neznámo kde.