Povídám povídám pohádku
o zeleném koťátku...
Mám povídat dál?
„Páteční večer v létě je nejkrásnější,“ řekla maminka a pohlédla na pořádnou hrst máty v tatínkově ruce. „Bude?“ mrkla.
„Jak jinak,“ usmál se tatínek.
Pod pergolou porostlou vinnou révou už všichni seděli na svých oblíbených místech.
„Nejdřív Kamilka...“ hlaholil tatínek.
Holčička vypískla: „Mochíto, bublinkové,“ sáhla po mátové limonádě.
„Pro babičku... pro maminku… největší sklenice pro tatínka.“
Nikdo z dospělých si nevšiml, kolik očí je sleduje.
„Helenko, už se kvůli Lízince nezlob,“ šeptla babička. „Podívej, už není ani jako to mojito.“
Lumpík vyštěkl a zpod listí vylétlo sedm vrabečků. Kamilka mávla na pozdrav.
„Brzo se vraťte. My tu budeme ještě dlouho.“
Představují se další důležité osoby příběhu.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
:D to je takové milé, letní,
Tora
:D to je takové milé, letní, až přítulné
Je to pěkný, jen mi není
Aries
Je to pěkný, jen mi není úplně jasné, co je/není s tou Lízinkou
Tak pro Lízinku hlasuji taky,
mila_jj
Tak pro Lízinku hlasuji taky, aby se při první příležitosti objevila. Jo, mojito - to musí pít všichni, ale probůh, neproházet skleničky! To si ještě z dětství pamatuji, jak si dospělí ty svoje hlídali, jako kdyby to měli lepší, nebo co. :D
Líbí, má to atmosféru a
Faob
Líbí, má to atmosféru a spousty neznámých, které chceme poznat!
Mátové koťátko? :D Nebo to
Dede
Mátové koťátko? :D Nebo to bylo jako s naší Ari a hraje v tom roli čerstvě natřený plot? Jsem zvědavá na pokračování!