O zeleném koťátku

Vrabeček Vrabčínek neposkakuje jako správný vrabec, ale zvolna jde. Peří zcuchané, levé křídlo svěšené a na pravé nožce mu lpí... něco.

Maminka Vrabčinka k němu se strachem sletí na zem.

"Co je s tebou? Kdes byl celou noc? A jak to vypadáš?" zasypává manžela otázkami. I ostatní vrabečci poletují kolem a štěbetají.

Vrabčínek se pokouší povyletět na pítko v záhoně tulipánů, ale namožené křídlo překáží, místo aby jej vyneslo.

"U sousedů přes dvě zahrady měli pořádně nasypáno," čimčará zvolna. "Sezobl jsem pár zrníček, a na dvůr přiletěl káně Arnošt. Kohout zavelel ústup a slepice mě strhly s sebou. Do kurníku."

"Já se těším do divadla," poskakovala Kamilka, "bude tam kocour v botách. Nebude jen pospávat jako Felínek, je hrdina... vysvobodí zakletou kočičí princeznu. A mám nové šaty," chlubila se.

Felínek mrskl fousky a odebral se odpočívat po celodenním nicnedělání. Nějaká zakletá princezna? Poležení na měkkém pelíšku je lepší.

Maminka otevřela dveře ložnice. Strnula.

"Kamilooo," protáhla při pohledu na nachystané divadelní šaty, Zmuchlaná černá sukně byla vyzdobena bílými chlupy a růžové Kamilčiny šaty černými. "Kdo sem pustil kočky?"

Nešťastně se posadila. Vtom jí na klín vyskočili Felínek s Lízinkou, Lísali se jeden přes druhého. "Vy si to umíte vyžehlit," zjihla maminka.

"Vánoce, Vánoce přicházejí..." poskakuje Kamilka a opakuje tuto písničku snad už poosmé. Maminka si povzdychne a významně se podívá na tatínka. Ten odloží noviny, což Kamilku podnítí k dalšímu zpěvu: "Neeeseeem vám nooovinyyy..." 

"Kamilko, pojď se mnou, nachystáme Vánoce i ptáčkům," podává holčičce bundu a čepici. Bere nachystaný košík s krmením a podává dcerce druhý se slaměnými ozdůbkami. Po hodině se vracejí rozesmátí, vymrzlí a pozorují z okna, kdy se objeví nějaký pernatec.

Netrvá dlouho a z úkrytu ve zdi vyletí několik vrabečků. Zvědavě poletují kolem zavěšených lojových koulí, kukuřičných a prosných klasů a dalších ptačích dobrot. Vánoce mohou začít.

"Babíí, co to děláš?" diví se Kamilka a sleduje, jak babička chystá na stolek pod oknem hromadu knížek. Na stole je prostřený sváteční ubrus a parádní čajový servis. A nebezpečně blízko cípu ubrusu Lízinka a Felínek. 

"Přijde teta Romana a budeme si povídat o knihách," odpoví babička. "Dej prosím pozor na koťata."

Někdo zvoní a Kamilka běží otevřít s koťaty v patách. 

Babička s Romanou si povídají nejdřív o životě a pak o nových knihách.

"Znáš O čem doma nevíš?" ptá se Romana. "Já se od toho nemůžu odtrhnout."

"Zrovna včera jsem začala. Tak jsme se sčetly," směje se babička.

Paprsky ranního slunce se proplétaly listím staré višně, z jejíchž větví se ozval ptačí hlásek. K němu se pak postupně přidávaly další vytvářející lahodný souzvuk. To se probouzela rodina vrabečků. Všichni se těšili na nový jarní den naplněný pilným sháněním zrníček a přátelským hašteřením.

Maminka Vrabčinka si spokojeně protřepávala peříčka, pak si ale náhle uvědomila, že jeden hlásek tak úplně do ranní písně nezapadal . Ano, jeden z jejích synků, veselý Čajdáček, se naučil zpívat stejně jako jeho milovaná Perutinka z vedlejší zahrady.

Je hezká, milá, má dobré srdíčko, ale co naplat, svěsila křídla maminka Vrabčinka, přece jen je to... kosice.

Lumpík s Montíkem se ženou ke dveřím. Jejich hlasové orgány jedou na plné pecky, jak říkává dědeček.
Kamilka utíká hned za nimi. Takto vítají jen paní pošťačku. Ta má pro kluky vždycky nějakou dobrůtku a pokaždé věnuje hodnou chvíli mazlení. Holčička se opatrně podívá kukátkem a pak otvírá. Pejskové se tlačí jeden přes druhého, aby nepřišli o pamlsek a pohlazení.
Kamilka bere dopis a utíká za maminkou.
"Mamííí, kdo to píše?" ptá se zvědavě.
"Nezapomněla jsi pozdravit?" otvírá maminka dopis. "Néé," přešlapuje netrpělivě holčička.
"Přijede babička z Přelouče," usmívá se maminka. Určitě přiveze nějakou specialitku. Babička má pořádně mlsný jazýček.

Lízínka, už dávno ne zelené koťátko, ale bílá kočička, vyskočila na stůl u okna a pátrala, jestli neuvidí některého svého opeřeného kamaráda. Přitiskla nosík ke sklu, ale hned ucukla. Sklo studilo a celá zahrada byla bílá.
Ano, támhle je vrabeček Vrabčák. Letí ke krmítku plnému ptačích dobrot. Lízinka si radši dá šunku nebo sýr, ale vrabečci mají jiné chutě.
"Co to ten Vrabčák dělá?" žasla Lízinka. Létá nahoru, dolů, od třešně k ořešáku a zpátky, teď dokonce udělal něco, čemu Kamilka říká pirueta.
Nesedí na plotě vrabčí slečna ze sousední zahrady?
Je tam! A Vrabčák se předvádí. Inu, ješitný chlap.

To takhle jednou seděla celá rodina - Kamilka, tatínek, maminka, babička, Lumpík, Montík, Micinka, Felínek a samozřejmě Lízínka pod pergolou a užívali si první jarní sluníčko. Lízinka už vůbec nebyla zelená. Vlastně ano - měla krásné zelené oči.
V koupací misce byla čerstvá voda a vedle bylo nasypáno to nejlepší ptačí zobání. Všichni čekali, až se objeví některý z vrabečků.
Netrvalo dlouho a přiletěl ten největší vrabeček Vrabčák. Ale jak ten vypadal! Peříčka měl pocuchaná a na noze mu visel nějaký cár.
"Ty ses zase zamotal do záclony, kterou zakrývám sud s vodou. Pokolikáté už?" řekl tatínek. "Budu jej muset zajistit jinak."

Dobrý večer, milé děti.
Před časem jsem vám vyprávěla o malé Kamilce a jejích přátelích. Nedávno jsem je opět navštívila. Seděly jsme s Kamilkou a babičkou pod pergolou a najednou se mi někdo mazlivě otřel o nohu. Byla to Lízinka a už nebyla zelená, no, vlastně ještě trochu. Zadívala jsem se na jezírko, které vybudoval Kamilčin tatínek. Kolem jezírka ležely ploché kameny a na hladině se vznášely leknínové listy.
"Máte to tu moc pěkné, takové tiché místečko k odpočinku," pochválila jsem.
Babička se rozesmála: "To bys měla vidět ráno, když se tu koupou vrabčáci. To ta tichá voda jen vře."

Kamilka seděla pod lískou, kolem ní štěňata i koťata a nad hlavou ve větvích všech sedm vrabečků. Holčička si stýskala:
"Mám starosti s mamkou. Včera cestou ze školky mi slíbila, že půjdeme s Niki a Eliškou do bazénu na skluzavky. Koupila si nové bikiny. Doma si je oblékla, a když se viděla v zrcadle, vykulila oči a začala si mačkat bříško. A dnes mi koupila jen jeden kopeček broskvové zmrzky, a když jsem ještě chtěla šmoulovou, řekla ne. A potom povídala babičce, že se musí zbavit té kožní řasy. Řasy jsou přece na očích, ne na bříšku," dodala zmateně malá.