Pyšná princezna

„To se dělá? Čmárat po stole?! Styď se!“
Slzy na krajíčku.
„Říkám "styď se", ne "plač",“ vysvětluji unaveně.
„Co to je "styď se"?“
„To je, jakože to není hezký a příště už to neuděláš.“
Hluboké zamyšlení.
„Já se nebudu stydět!“ rezolutně odkráčí a z dětského pokoje ke mně vzápětí dolehne: „Jáchyme, padej se oblíknout, hybaj!“
Doběhnu ještě včas, abych zabránila sestrovraždě, ač agresivní emoci rozumím. Ale co naplat? Když má jedna za otce prezidenta vesmíru a za bratra krále světa, bodejť by nebyla trochu panovačná. Ovšem vázat jí střevíček teda nebudu. Ani mě nehne, tyranko. A okamžitě nech toho pláče!