DMD č. 5. pro 5. 4. 2021. Téma: Jako vejce vejci

Vejce vejci povídalo,
že je letos lidí málo.
"Vidělo jsem v kabaretu
jenom jednu člověčici,
která měla ústa.

Mimo ni se po Zemi
pohybují stvoření,
s bílou tlamou místo retů
a jsou teda hustá.

Ta tlama se neotvírá,"
popisuje vejce vejci,
"nemá jazyk, nemá zuby,
jen na krajích, všeho všudy,
ňákou bílou tkanici."

Druhé vejce tiše zírá,
kulí žloutek údivem.

"Takhle ale vypadají,
jenom když si vyjdou ven,"

první vejce pokračuje,
hrdí se svým zážitkem.

"V bezpečí svých domovů,
daj si nohu přes nohu,
sundaj tlamu ve dveřích -
promění se v lidi!"

... Druhé vejce nevěří,
za to první se stydí.

Amanda got woken up by a bussing sound. She could swear she also heard muffled giggling. The sound came from the room where Mark, her husband's brother, crashed after celebrating...something.
She found her daughter in the hallway, suspiciously quiet and putting on her best 'innocent' face.
"Katie, what did you do?"
"Nothing, Mummy!"
Amanda just stared.
"okay, okay! But I did it for Daddy!"
Amanda kept staring.
"Weeeeell you know how Uncle Mark always makes fun of Daddy's hair? He says his head looks like an egg!"
"Yes?"
"I borrowed Daddy's shaving thingy and now they both look alike!"

Ptačí atletická asociace zvažuje zákaz sportovních přípravek pro nevylíhlá ptáčata. Důvodů pro takový krok má hned několik.

„Je nesporně důležité, aby rodiče vedli potomky k pohybu,“ vysvětluje kakadu, který návrh asociaci předložil. „Sportování vajec je však kontroverzní, především z hlediska bezpečnosti.“
Úrazy vajec bývají totiž často fatální.

Otázkou také zůstává, zda mají takové aktivity vůbec význam.
„Vejce zpravidla zvládají pouze kotrmelce a válení sudů,“ popisuje kakadu. „A to jen tehdy, když je někdo postrčí.“

Kromě toho prý hrozí, že si rodiče potomky v tělocvičně vymění.
„Vejce nemají končetiny a neustále ztrácí dresy,“ dodává. „A zkuste poznat jedno vejce od druhého...“

Když Bellatrix poprvé uviděla svůj obličej na stránkách novin, bylo jí třináct. Předstírala, že je jí to úplně jedno, ale samu sebe vystřihla a schovala do klenotnice.
Od té doby se vídala často, obvykle ve společenské rubrice. Byla doprovod a to ji znechucovalo ještě dřív, než se jí znechutil manžel. Sama by tolik dokázala! Místo toho byla reprezentativní.
Od doby, co ji uvěznil ve vlastním domě, mohla ven vyjít jen jako nástroj dobré publicity.
A pak jednoho dne uviděla svůj obličej na titulní straně, ale nebyla to ona. Pohřbil ji zaživa, už měla právo existovat jen na stránkách Denního věštce.

Maddie took one more handful of the curry and then pushed her plate away.
"Am I putting you off your appetite?" her companion asked curiously.
She shot him a look - was that in her file too?
Her empathy took several forms before she knew what it was. One of them was affecting her sense of smell and taste.
She almost stopped eating for a month, and preferred eating on her own ever since.
But this time that wasn't the problem.
"You're fine, it's the curry itself. It's been a week and my mouth is so numb everything tastes the same..."

"Tak jo, pro moje bezpečí budu hrát fackovacího kluka já." Souhlasil hnědovlasý chlapec. Měl asi 9 roků života a dosahoval výšky 130 centimetrů. Krásné modré šaty vyšívané stříbrnou nití a klobouk s pery.

Začal si svůj drahocenný úbor sundavat. Druhý hoch navlečený do hrubé haleny jej napodobil a skutečně za chvíli tu stáli na vlas podobní dva devítiletí chlapci, snad jen jedna malá piha na levé straně nosu naznačovala odlišnost čističe stok.

Když byly převlečeni, vešli do uličky dva pytláci. "Tak naše princátko si vyšlo na procházku," řekl jeden. "Pár ran na plocho fackovacího kluka vás naučí." Ani nestačil zaprotestovat.

“A ne, že to spleteš! Kup křepelčí! Napsala jsem ti to na papírek!” volala za ním manželka ze schodů.
“No jo pořád,” mumlal si pod vousy. “Jsou to jen vajíčka, jaký je v tom rozdíl…”
V krámu sice chvíli litoval, že si nevzal brýle, ale nakonec nějaká vejce vybral. Koneckonců - vejce jako vejce, manželka to nepozná. Zanedlouho už zase přistál na kanapi. Chvíli přepínal televizní kanály, když vtom slyšel z kuchyně utlumený výkřik, následovaný hlukem padajícího nádobí. Nepříjemná myšlenka ho chvíli hlodala v hlavě a potom váhavě zavolal: “Ty mámo, jaký jsi říkala, že chceš ty vejce?! Křepelčí nebo vetřelčí?!”

Ani jeden nemá v pravém slova smyslu domov, oba ho hledají jako toulaví psi. Oba nenávidí krev ve vlastních žilách a z uzlů spředených krví se snaží vymknout.
Jeden se naučil se až moc hlasitě smát, druhý nosí kamennou tvář; oběma občas pod řasami probleskne strach někoho, kdo až příliš dobře ví, jaké je nikam nepatřit – a nikdy tomu tížícímu pocitu prázdna nepřestává utíkat.

„Sám, Blacku? Kamarádíčci tě mají dost?“ neodpustí si ledový úsměšek.
„Odprejskni, Srabusi,“ odsekne Sirius.

Ve svojí bolesti jsou jeden jako druhý; chybí docela málo, aby ve druhém uviděli sami sebe. Nenávidí se navzájem o to víc.

"I know I'm not the same person." John flashed a smile at the camera, but the reporter hurried to protest.

"By definition, you are Captain America. It is a role, not an individual."

Bucky felt the handle of his cup start to give. He should let go of it; it would break. He didn't. On the bar's television screen, the interview kept running, both John and the reporter laughing.

"Sir?" He didn't notice the waitress until she was next to him. "I'm sorry, that's decaf. Let me get you another."

Bucky shrugged. "Coffee is coffe." He stared at her. "Right?"

"Kterou chceš barvu?" Ptá se Zuzka Kristýny, která leží znuděně na gauči, ve spadlé ruce se jí válí rozečtený časopis pro mladé.

"Hhhrm, je mi to jedno." zabručí Kristýna na Zuzku, která sedí na opěradle a natahuje se nad miskou ležící vedle na stolku.

"Ale přece musíš mít nějakou oblíbenou." Prohodí Zuzka, stale zkoumající obsah misky kritickým okem.

"Jsou to lentilky, všechny chutnaj stejně," kňourá Kristýna, nechce se jí zvedat, nechce se jí přemýšlet, "jsou si podobné jako vejce vejci. Jsou jako ta velikonoční, stejnej vnitřek v jinak barevným obalu."

Zuzka se na ni otočí s šokovaným výrazem. Takové názory!