Bledá tvář

Přicházím do polorozpadlého města. Je pusté.
Na náměstí, před troskami budovy, která snad dřív bývala radnice, stojí na kamenném sloupku bílá hlava - Městský Informační Robotický Systém.
Oslovím ji klasickou aktivační frází: "Prosím, jsou ve městě nějací lidé?"
Překvapivě ještě funguje. Ozývá se bzučení motorů, pak zavrzají panty, když otevírá po letech ústa: „Poslední stálý obyvatel odešel před 120 roky a 56 dny.“
Silikonová kůže nevydrží náhlý pohyb a praská, obnažuje narezivělý kov.
„A kde je nejbližší živé město?“ zajímám se.
„Podle 70 let starých zpráv je to Albor Creek 23 mil severovýchodně.“
„Ten už je pustý, odtamtud jdu.“ prozradím. Odcházím.