Nechtěj, aspoň neubude

Z kuchyně vanula divná vůně. Kořeněná, sladká a pálivá. Stein se otřásl. Co tam zase provádějí? Hostitelky, o kterých byl stále pevněji přesvědčen, že to jsou čarodějnice, ne-li přímo démoni, cosi kuchtily.
Kapitán se přikradl k pootevřeným dveřím.
„Kde je to víno?“
„Přidej tam ještě tu sojovku. A zázvor!“
„Už jste tam přidaly to čili?“
Zbytek se ztratil v rachotu pánve a prudkém sykotu.
Kapitán nevěděl, co kam přidaly, ale jíst to nebude.

Jídlo vypadalo nádherně, vonělo skvostně a bylo vynikající, i Jaroš si přidal.
Na otázku, proč nejí, odpověděl nerudně: „Postím se.“
Hostitelky si vyměnily tázavé pohledy.
V říjnu?