DMD č. 21. pro 21. 4. 2021. Téma: Půst

The situation was getting desperate. Lister did not panic easily, but he was starting to wake every day with one thought on his mind; how much longer.

Passing Kryten, Lister tried to pretend he was not headed towards the cargo deck logistics indicators. He hurried left instead of right, arriving at the consoles breathlessly, punching in the code.

91, the screen blinked.

"You know," Rimmer said, directly behind him, making Lister jump, "you can have curry without naan. It's technically possible."

"It's not the same." Sighing, Lister punched in another code, and a hot piece of bread was dispensed.

90.

Být celý den zticha, na tom nebylo nic složitého. Stejně nikdy nebyl kdovíjaký mluvka. Ani lopata a krumpáč mu nijak nevadily – oproti ohánění se mečem či sekerou to není zas až takový rozdíl. Kromě toho trávil svůj čas na čerstvém vzduchu a nemusel nikam daleko chodit, což jeho noha ocenila víc než cokoliv jiného.
Horší to ovšem bylo s jídelnou. Čočka, hrách, tuříny, suchý chléb… Jen při výjimečných příležitostech kousek vařené ryby. A co bylo nejhorší - k pití vždy jen čistá voda.
To byl pro opuštění Tichého ostrova dost dobrý důvod. A kromě toho zaslechl tu zvěst o Starkově dceři...

“Přísahám na svatého Petra, jestli bude zase ryba, už to nevydržím.”
Fronta mnichů se pomalým krokem posunovala směrem k výdejnímu okénku.
“Ale bratře Tobiáši, víš přece, že přece máme masopust,” uklidňoval menší obtloustlý mnich stěžovatele.
“Já vím, já vím,” odbyl ho Tobiáš. “Ale existuje spousta jiných postních jídel než jen ryba. Co bych já dal za misku obyčejné jáhlové kaše…”
Mezitím se dostali na řadu.
“A dost!” zařval brunátný bratr Tobiáš. Vyrval bratrovi za okýnkem kotel uzených sleďů, serval ze sebe hábit a obnažen do půl těla vyskočil na nejbližší stůl. “Já chci maso!” Potom začal vrhat sledě všude kolem.

Nikdy se nedovedl postít, odepřít si tělesné slasti.
V noci se mu zdálo o vetřelci ve tmě; vplížil se s měsíčními stíny, černá figura přivolaná neodbytnými, hříšnými myšlenkami, a zalehl Felixe tělem tak těžkým, že téměř nemohl dýchat.
Byl to jeden z těch snů, ve kterých se nedá křičet, nedá utíkat.
Ale Felix nechtěl křičet, nechtěl utíkat, protože vetřelec voněl smolou a záda měl porostlá hustou srstí lesního zvířete.
Probudil se s úlekem, že Drda byl tím satyrem, se kterým se pářil, a velkým zklamáním, že nedokončili, co začali.
Nenáviděl tenhle půst. Nenáviděl. Doháněl jeho podvědomí k nepřípustným, slepým odbočkám.

Rozhodovala se mezi téměř jistou smrtí a téměř jistým vyhlazením celého národa.
Nikdy nebyla tou, kdo by se staral o vlastní prospěch nade všechno ostatní.
Ale když zemře, ničemu nepomůže.
Jenže nakonec nic stejně nebude v jejích rukou.
Na připomenutí povinnosti reaguje prosbou.
Rituál přímluvy, rituál truchlení... změní něco?
Jen ji samotnou. Pokora a důvěra znovu vyhrají bitvu v jejím srdci.
Se zdviženou hlavou vchází na zapovězené území.
A stane se zázrak.
První v řadě.
Napřažené žezlo milosti.
Hladová nechává hostit toho, kdo usiluje o zničení všeho, co je jí drahé.
On si neumí nic odepřít - tím zničí sám sebe.

Trémon pohladil knihu po hřbetě a ta jemně zaplála vzrušením. Podíval se na knihovníka v podobě orangutana a podal mu s úsměvem další banán. Orangutan si jej vzal a pokýval na srozumněnou.
***

Když si Galder Počasvosk šel vybrat další noční počtení, náhodou přišel na další prázdné místo v oddělení vysoce hořlavých knich. Konkrétně Vzácnopisecké glosy do starých run chyběli jako by je bílá paní odnesla. Galder nelenil dal svolat náhlou schůzi.

Mezi zíváním kolegů a poklimbáváním bylo slyšet " Začínají nám mizet vzácná a skrytá magická pojednání. Důrazně vás všechny nabádám omezit dávky banánů pro našeho knihovníka. Dáme mu důrazný půst. "

Když snahy o vážný rozhovor nedopadly, uchýlil se Kingsley ke špinavým trikům.
„Jsem úplně grogy,“ zahlásil jednoho večera po práci. „Od teď celý víkend držím půst – žádné kouzlení. To pročištění letaxové přípojky je na tobě.“
Pátek strávili mazlením na gauči.
Sobota uplynula, krb zůstal nedotčen.
Neděle byla skoro u konce, když se Sirius zjevil s hůlkou v ruce a chvíli na krb hleděl. Pak ruku zvedl a pronesl správná slova. Nestalo se nic.
„Do prdele!“ zařval, slzy v očích, a mrskl hůlkou o zem. „Já nemůžu, já kurva nemůžu!“
Přiskočil k němu a stiskl ho v tom nejpevnějším z objetí.

Říkáme si to doma snad každý týden – nebudem žrát, nebudem žrát, nebudem žrát, jen ať se z toho zblázníme.
Někdy se snažíme o méně invazivní taktiku – nekupujeme sladký! Když tu nebude, nebudeme ho jíst, to má logiku. Jenže pak jedna dostane čokoládu v práci za dobře odvedenou práci, druhá neodolá zákuskům ve slevě a všechno je zase ve stejných kolejích.
Půstem zdraví nedojdeš, říkáme si jindy, člověk má jíst všechno, ale přiměřeně! Nikdo vám ale neřekne, co to přiměřeně znamená.
A možná máme jenom špatnou motivaci, aneb jak jednou památně pravil spolužák: „Teď nebudu měsíc žrát a koupím si mikinu.“

Lidé jsou jako květiny. Potřebují vodu, slunce, dostatek lásky, péče a živin. S tou správnou kombinací oba druhy krásně rostou a vzkvétají.

Nic se nesmí přehánět. Příliš mnoho, čehokoliv, je příliš mnoho. Voda nás může utopit, sluníčko sežehnout, péče udusit a bohaté živiny přehltit.

Všeho s mírou

Stejně jako je květinám občas dobré nechat půdu vyschnout, aby měly čas na regeneraci, je někdy u člověka dobré dát si půst. Nemusíme ani na jedno třeba čekat dlouho. Květiny zalejeme v intervalu tři dny sucho, dva dny vláha, člověk si může dát přerušovaný půst v intervalu osm hodin s jídlem, šestnáct bez.

The message wasn't on the pattern loop. It was hidden in a compartment on the loom construction. Hidden by magic. Which was weird.
The text talked about "emptying oneself of everything burdensome and old, making way for something new". It also held a name of a monastery.
"Looks like we're not going anywhere else right now," Maddie shrugged.
"But... we were supposed to see each other today," Ishanvi sighed. "I miss him terribly."
"I believe that is the point of this exercise - to see what you can go without," the agent pointed out kindly. "Absence makes the heart grow fonder... "