Běh je život... adidas

Běžím. Jako vždy běžím. Mám pocit, že od chaty strýčka Damiána nedělám nic jiného. Nejdříve do vesnice, pak pryč. Daleko od všeho. Vstříc Plzni. Tam jsem se snad nezastavil. Neustálé úprky před Mrtváky a Popelnicemi. A teď také běžím. Neustále prchám. Teď už ale s jasným cílem. Problém však mám já i Jonáš, a to s oblečením. Po několika měsících přespávání venku v přírodě, bez jediné šance se vysprchovat, vyprat, nebo si alespoň vyspravit rozpadající se oblečení, začínáme vypadat jako dva bezdomovci. I smrdět. Při tom všem pochodování a úprcích jsem šťastný za jedno. Boty po Jonášově otci se hezky rozšláply.